Život kachen

25. května 2013 v 16:47 | ich |  Texty(mé kecy:)
Dnes se mi naskytlo jedinečného zážitku a neopakovatelné příležitosti nahlédnout do této neprobádané oblasti lidského poznání.

Díky jednomu nejmenovanému člověku, jsem se dostala velmi blízko hnízdícím kachnám domácím. Tak jsem jednak mohla spatřit kachnu sedící na svých potomcích ve vajíčku a jednak kachnu sedící na svých potomcích bez vajíček. Též se velmi poštěstilo a byla jsem přítomna několika velmi zajímavým úkonům hlavního kačera - takzvaného kačera nabíječe. Zatímco kachny chránily výtvory těl svých vlastních křídly (a vlastně všeobecně tělem svým vlastním), kačer měl zcela jinou rodičovskou úlohu. Velmi si užíval jemného deště, který protkával vzduch a pokrýval tak i jeho výběh s polopřírodním bazénkem. Stál nehnutě v blátě, nohy měl vtočeny špičkami (ovšem za předpokladu, že se o kachních nohách s plovacími blánami dá mluvit jako o části paty a špičky) dovnitř a z tohoto postoje jej nevyrušily ani náhodou letící kameny jeho směrem. Když se ale do jeho denního programu, velmi podobnému lenochodovi dvouprstému, vmísil člověk se svou denní troškou do mlýna a přisypal trochu šrotu, začalo se najednou dít něco jedinečného. Kačer měl hlad. Tak tedy vykročil kolébavou chůzí, za kterou by se nestyděl ani "pan" ehm ehm Zemák se dvěmi promilemi virózy v krvi. Dokolébal se až k prkénku se sklonem odhadem čtyřiceti stupňů, kde hrozilo vybočení z jeho tempa mláděte želvy obrovské s hořícím ocáskem. Tak se přihodilo, že po přenesení jeho váhy z jedné nohy na druhou, právě na osudném prkně, kousíček po mokrém dřevě popojel. Bylo to patrné ale jen ve změně jeho výrazu, který by si zkušený pozorovatel v mysli domyslil jako "z přivřených očí všeznalce znuděného všedností do mírně vyvedeného z míry". Následovalo dokolébání se k rozličným miskám obsahující jeden typ jídla v různých stádiích suchosti a naředěnosti. Vybral si misku s rozbředlým šrotem a počal jíst. Tento akt byl doprovázen rozličnými zvuky jen dokreslující dopad deště v okolí do dopadu větších kapek deště někde v okolí bažin. Jakmile se dost nabažil čvachtáním zobáku v jídle, počal čas od času mávat na místě křídly. Neznalému pozorovateli by jistě napadlo, že má chuť se osušit a zalézt někam do rohu svého kachního hradu a tam se prospat. Kačer ale měl chuť na koupel. A tak se vrátil zpět po klouzajícím prkně ke svému bazénku. Celému rituálu očisty předcházelo různé načechrávání, mávání křídly, ozobávání a všeliké další mechanické procedury. Nejdříve kačer přiťápal ke kovovému vysokému bazénku, kde si nabíral na hlavu vodou a cákal ji za sebe podobně, jako se umývají sloni chobotem. Nahodil tak i zvědavého psíka nahlížejícího skrz plot. Nakonec zasáhla ruka člověka a přelila mu vodu z tohoto bazénku do umělé louže. Pojednou se kačer-nabíječ rozběhl a plácl sebou právě do nové vody. A tak se počal plácat a cákat hnědě zbarvenou vodu kolem celého těla. Po delší chvíli, až se dost této zábavy nasytil, vystoupil na břeh a ještě nějakou dobu plácal křídly a upravoval si hřívu z peří na hlavě. Nejspíš ho v tu chvíli ofouklo a tak se rozhodl nakonec přecijen vydat do svého kachního hradu poblíž svých kachen, které se pečlivě staraly o společné potomky a hlídaly je dvojnásob nazuřeně. Z lidsky chlapského úhlu pohledu by se to dalo zhodnotit jako "no - za ně za oba".
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama