Slast, hrob lidstva.

29. listopadu 2012 v 17:03 | ich |  Texty(mé kecy:)
Mluvíte o konci světa?


Já také. Ale nevěřím na mayské kalendáře, nevěřím na zvěsti, které se týkají určitého data, určitého roku.

(tématický obrázek)

Většina lidí (ne, opravdu nemohu napsat "všichni") se zamyslela nad tím, kolik jim ještě zbývá života... jestli třeba konec světa nebude zítra? Nebo za hodinu? A jak na tuhle myšlenku reagují všichni? Honem! Honem rychle si jdeme užít!

Jak odporná představa. A jak kolují internetem obrázky zachycující spoustu souložících lidí s komentáři "Posledních deset minut před koncem světa"... z toho mi je špatně. A vám? Jednoduchá otázka: Co byste dělali, kdybyste zjistili, že za hodinu tu opravdu všichni zemřeme? (můžete směle odpovídat do komentářů)

Čím dál častěji mě napadá myšlenky zhouby lidstva. Bude to v moment, kdy dojde ropa? Bude to v moment, kdy roztají ledovce? Bude to v moment, kdy do Země naletí nějaké jiné vesmírné těleso? Bude to ten rok, kdy vymřou včely? Bude to způsobeno virvou epidemií? Nebo nad hostitely převládnou paraziti? Tolik ušlechtilých myšlenek... jistě napadá každého... ale co když si způsobíme zkázu sami nějakým nám vlastním způsobem? Možná namítnete, že k tomu ještě v historii nedošlo... to ale není důvod, proč by se to nemohlo stát. Ne, nechci abyste to brali jako kdybych měla vyrábět zlato ze švestek...

Když se zamyslíte nad tím, co všechno děláte a co očekáváte od života... nebo jste se nad tím ještě nezamýšleli? Nejspíš se odpovědi ve většině budou shodovat na tématech jako: vystudovat vejšku, založit rodinu, najít si práci, vychovat děti, vychovat vnoučata, umřít. Jistě se najdou i takoví, co se vždy budou chtít vymykat, ale o těch nemluvím. Mluvím o stádním jednání. Kolik lidí se snaží kompenzovat nepříjemnosti něčím, co je uspokojuje... když dlouho pracujete, nebo se učíte, máte pak chuť na odměnu, to je přirozené, protože většina z nás je k tomu tak vychovaná. Nemyslím ty generace, kterým je letos méně než 12 let (to je opravdu extra šálek...). Jistě každý z vás ví, co ho potěší. Ví o tom jeho přátelé a když ho chtějí potěšit, vědí jak. Ale je to jen jedna věc? Zamysleli jste se nad tím, jestli na tom náhodou nejste závislí? Závislostí se může stát cokoli. Opravdu. A proč je to špatné... vás napadlo? Protože jsem se setkala i s lidmi, u kterých jsem objevila jejich závislost a řekla jim to přímo a oni mi dokázali odpovědět, že jim to je jedno. a co když o tu jedinou věc přijdete? Co když si nebudete moci koupit další cigaretu? Co když si nebudete moci koupit další flašku tvrdýho? Co když si nebudete moci dát pivo? Co když nebude čokoláda? Co když nebude cukr? Kafe? Sex?... zamysleli jste se nad tím, co byste dělali pak? Asi by vám dlouhou dob trvalo, než byste si našli jiná, rovnocenná dvířka. A i kdyby vám pak někdo vzal i je? Povězte, přemýšleli jste takhle někdy?

Poslední dobou stále slýchávám od známých, přátel i z mimoděk vyslechnutých rozhovorů v šalině o tom, jak někdo uspokojil svůj chtíč. Teď to slovo prosím neberte jen z toho Freudovského pohledu, ale celkově jako touhu po slasti. Slýchávám jak se parta lidí někde dobře opila, jak se někdo s někým dobře zhulil, jak se někdo dobře nažral, jak si někdo dobře za*ukal, jak se někdo dobře vys*al... jako by nebylo už drobných věcí, které nás mohou naplňovat štěstím. Proto si lidé stěžují na chmurný život plný strastí, protože se neumí radovat. Neumí to v tom sledu negativních věcí najít. Tak aˇsi pak stěžují na sebe, že se jim do toho nechce, že jsou líní, ale nechci, aby tím vinili celý svět. Vždyť sami jsou tvůrci svých cest, ať už vedou kamkoli. Je mi jasné, že ttyhle věty čte jen asi 10% lidí z těch, co začali tento článek. Ale hrozně nemám ráda, když někdo něco například na sobě odsoudí, řekne třeba, že takový prostě je a tečka - copak se to nikdy nepokusil změnit? Vždyť to jde. Jde odnaučit se lecčemu, třeba i závislostem. Myslím, že v dnešní době je třeba naučit se sebekázni, viděla jsem asi před rokem nádherný obrázek sedícího psa, na čumáčku měl položenou granuli. Prostě "Nesmíš."... tak nesmí a čeká. Čeká kdy bude moct. Jídlo, pití, spánek... a další věci... prý že jsou nezbytné pro život. Sama mám zkušenosti, že bez vody to opravdu nejde, bez jídla se vydržet dá a spánek je u každého nastaven jinak. Někdo spí hodně, někdo nespí skoro vůbec. Když se na to ale jeden moc soustředí, tak mi to přijde jako jednoduchá cesta k materialismu, omlouvám se, ale nejsem spřízněna jejich tezím. Idealismus je mi daleko bližší. Snad tímto tvrzením mnoho lidí neodradím.

Zkuste si jeden den sledovat sami sebe, co všechno děláte. Kolik toho za den udete, naběháte, kolik se nastresujete, kolik toho vypijete a sníte, kolik vykouříte cigaret, kolik vypijete alkoholu, kolik sníte sladkého a čokolády... kolikrát za den se uspokojíte. Kolikrát t dělá týden? A kolik je to hodin v porovnání s hodinami práce?

No a pak zkuste třeba několik týdnů vynechat tři věci o kterých víte, že vám pomáhají se uvolnit, dostat se ze stresu. Ať už to je ten alkohol, drogy, sex, nebo třeba nadměrná komunikace s lidmi (heh a teď jste se nejspíš zarazili, co tím myslím... no v semináři psychologie jsme to brali, patří to mezi závislosti. Závislost na lidech. Neumíte být ani jeden den sami doma aniž byste kohokoli viděli, nebo s ním mluvili)...

Zkuste to. Za zkoušku nic nedáte.

P.S.: a ještě malinko dopředu upozorňuji, že to nejspíš bude způsobovat prudké návaly negativní nálady, takže na to dopředu můžete upozornit své známé, popřípadě si můžete vyvinout zajímavý postup v sobě sama, snahu o udržení optimistické nálady vůči ostatním lidem.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama