Červen 2012

Trpení utrpením

16. června 2012 v 22:00 | ich |  Texty(mé kecy:)
Znáte to zvláštní pravidlo, které není vlastně ani pravidlem, jen prostě daným faktem, že když na tom nejste psychicky nejlíp, tak se vám píše doslova "jedna báseň" (za druhou)?

Tuším, že to na všechny funguje naprosto stejně a bez rozdílu, navíc - čím větší žal, tím to jde líp a rychlejí. No znáte ten pocit? Ale když jste v pohodě, máte radost, tak nic. Nebo horko těžko nějaká slátanina. Když nad tím přemýšlím, asi sem nemám moc co psát, když prostě není ta chvile, kdybych si sedla, psala a psala sem na blog. Prostě když vám je dobře, nemáte o čem psát. No a když se nad tím tak zamýšlím a potkávám lidi, kteří mi řeknou z ničeho nic, že jim někdo poslal odkaz na můj blog a mám "to tu hezký", tak mě napadá spousta věcí. Například to, jak kolují drby :D to vlastně sem ani nemusím psát, to jistě každý zná, ale mám pocit, že dokonce někteří umí číst - jak bych to jen nazvala... asi jako "mezi řádky mezi řádky". Snaží se v textu najít něco, co tam je a když to najdou, snaží se z toho vyvodit ještě spoustu a spoustu dalších konin, který tím nebyly myšlený :D musím říct, že se těmhle vtipnejm drbům zasměju častěji víc, než vtipům na netu :D Napadlo vás někdy, že tenhle blog slouží jako můj zpovědníček? Jistě napadlo. A napadlo vás někdy, že co sem píšu, nemusí být vůbec pravda? Přiznám se, že hodně článků pravdivých je, ale abych vás uvedla na pravou míru, někde se musím procvičovat ve fantasii. Tohle je jako trenažér a někteří na to koukají jako sovy z nudlí, rychle jim běhají myšlenky, kalkulují a domýšlí, jak by to všechno mohlo tedy být. :D Jáj, já vás lituju, vás, kteří se musíte furt šťourat v soukromí, vás, kteří prostě nedokážete skousnout to, že je někdo šťastnej a spokojenej, protože přece ty vaše myšlenky musí být ty správné! Heh, jestli si myslíte, že z tohohle blogu o mě něco zjistíte, tak asi jo, ale napadlo vás teda někdy, že to nemusí být pravda? :D No nic, doufám, že ten, kdo to teď čte si říká - to nejsem já! :D i když vlastně to bude on :D protože tak to nakonec stejně je :D
Loučím se s váma, bobánkové
a přidávám radu do života (pro některé - do vašich ubohých životů): "Důvěřuj, ale prověřuj!"