Prosinec 2011


Nechat sebou vláčet

18. prosince 2011 v 18:51 | ich |  Texty(mé kecy:)
Co jiného zbývá. Veškerý boj a revolta mě přešly, už dávno. Nechce se mi nic. Jaký to má smysl. Když se snažím vyrábět dárky, nemůže to dopadnout dobře. Třes v prstech nepřestává. Už to bude týden v kuse. Naušnice, tkeré vyrábím mi trvaly snad hodinu, jindy to bylo za daleko kratší dobu. Spravovala jsem si sukni. Než jsem zašila jednu díru, trvalo mi to hodinu a další díra byla na další půl hodiny. O tom, že jsem kvůůli nepozornosti musela dvakrát párat ani nemluvě. Mám pocit, že mi nikdo nerozumí. 6e nikdo do mě nevidí. POslední půlrok mám snad jediné přání. Nikdo nechápe jeho závažnost. Nikdo mě nedokáže pochopit, vcítění se je nade všech síly. Tedy kromě toho, abychom neměli s přítelem žádná nedorozumění je to přání tak prosté a tak jednoduché... a přesto tak nákladné a nejen na peníze.


Jídlo? Ale fuj...

14. prosince 2011 v 17:33 | ich |  Texty(mé kecy:)
Jej to je děs. Na co to vlasně je? Energii čerpáme ze spánku a minerály z vody (z pití). Na co tedy jídlo? Navíc, když enní chuť, když z toho nemáte ten požitek, který popisují ostatní. Když víte, že byste měli jíst zdravě, ale když se podíváte do ledničky, neebo do spíže, najdete tyto prostory přecpané zbytečnostmi. Hlavně těmi nezdravými. Nebo takovými věcmi, které dohromady nedávají nic. Nemám dar, že bych uměla ty zbytky nějak smíchat a něco z toho "vyrobit". Ani by se mi nechtělo. K čemu to je... nemám na nic chuť... žaludek mi přestal kručet až dnes. ALe už je zticha. Sice je jako kámen, ale nemusím se o něj starat. Co dál? Nebaví mě to tu. Nikdy mě to tu nebavilo, ale neměla jsem nic proti. Teď se ve mě kumuluje odpor a můžuz jen čekat, kdy vybouchnu. Je to tu škaredé. Nechutné. Odporné... chtěla bych pryč... někam daleko... někam, kde vládne harmonie a vyváženost. Deset let jsem to sloveso - chtít - nepoužívala. Protože jsem věděla, že by ho nikdo nerespektoval. Nesnažil se mi pomoci. Vždy jsem pomáhala ostatním v dosažení jejich cílů. A když jsem to slovo začřala také používat v jeho plném významu, nikdo si toho ani nevšiml, nikdo se nad tím nepozastavil, nikdo by to stejně nepochopil. A tak jsem zase sama s tebou, má stránko internetového papíru, s vámi, mé písmenka bezmoci a "příšerného" utrpení - které nikdo nemůže pochopit, protože na světe se ani nemůže najít někdo v takové pozici, v jaké jsem já. Mít tak zdevastovaný pokoj sám sebou. Mít tak zdevastovanou osobnost, pouze vlastní existencí. Nemít esenci. Mít pouze jakousi ideální budoucnost. Která se každým dnem více a více odvrací tváří pryč, v dálce za horami. Nemůže to nikdo pochopit, protože všichni mají větší problémy, než mám já. Někdo se mermomocí snaží najít svého ideálního partnera, někdo se snaží dostat se k co největšímu bohatství, je tu také hrstka těch, co prahnou po poznání. Mají své problémy, které se toho týmkají a jsou závažnější. Já žádné problémy vlastně nemám. Jsem sama zavřená ve své kukle a musím myslet na to, jak za pár měsíců někdo vezme otvírák na konzervy a půjde se mě zeptat na pár věcí. A já mu nebudu rozumět. Angličtinu ze srdce nenávidím. A je mi to jedno. Je mi všechno jedno. Není to takový ten fatalismus - ono to nějak dopadne. Nemůže to dopadnout, vždycky to půjde dál. Bez konce. Jedna strast za druhou. Zase nějak postrádám tu sílu, která by mi dodala odvahu se aspoň jedním prstem mých třesoucích se dlaní vzepřít. Dál budu bez pohnutí ležet na starém, proleželém lůžku, dál se budu zaobírat myšlenkami, které mě ničí a které jsou navíc mé vlastní. Asi nemám daleko ke schizofrenii. Už teď všude slyším, že nemůžu zvládnout maturitu. Pitomou maturitu. K čemu to? Kdybych si mohla vybrat mezi nenáviděnou fizikou a angličtinou, která je prostě to nejhorší, co mě v životě mkohlo potkat, neváhala bych a zvolila bych si fyziku. I když to je převážně o vzorečcích, nějak se to pochopit dá. Klidně, klidně bych se našprtala celé ty čtyři roky. Na angličtinu tedy seru a vidím to na druhý termín. A kdyby mě někdo přivedl k chuti se něco do toho naučit, tak to by byl zázrak. Ne takový, jako když Ježíš Kristus dokázal léčit lidi. Ne. To by se nedalo srovnávat ani s tím, že vstal z mrtvých. A prč? Protože je to prostě nemůžné. A stejně, kdo dočetl až sem, jakože počítám max s dvouma lidma, tak vy stejně víte, že si nevymýšlím.

Papoušek, co nezavře zobák

10. prosince 2011 v 23:02 | ich |  Vtipný věci
Tohle je skvělé vystoupení papouška v soutěži : )


http://www.aumojekoule.eu/videa/nejnovejsi/detail/7219/