Duben 2011

Šťastné chvíle

28. dubna 2011 v 23:02 | ich |  Texty(mé kecy:)
Mám neuvěřitelnou chuť zvláštním způsobem rozhlásit, že jsem do doby asi před třemi měsíci opravdu nevěděla, co to je někoho milovat a co to je pro někoho chtít zemřít. Abych se přiznala, do té doby jsem se snažila na nikoho nevázat... to proto, aby mě tím někdo nemohl dostat do šachu, aby mě to nebolelo, až se rozejdeme a tak dále. Teď naprosto přesně vím, jak mi je, když tomu druhému něco je, když víte, že pro něj nemůžete udělat nic, kromě držení za ruku a modlení... když jej musíte sledovat, jak vraští obočí, semkává víčka bolestí, jak se chvíli napíná a jak je chvíli zhroucen do sebe, vidíte, jak mu na nahém hrudníku vystupují tepny a žíly, doslova slyšíte hlasitý tlukot jeho srdce... víte, jak by vám bylo, kdyby nežil. Vím, že bych umřela. Tohle jsem o nikom nikdy neřekla s vědomím, že to je pravda. Nikdy jsem necítila silnější pouto a necítila jeho druhotný stisk, nikdy jsem necítila při každém pohledu, při každém polibku, při každém pohlazení, jak se mi svírá hrudník a žaludek si dělá mejdan - tím pozitivním způsobem. Neuvěřitelně moc si toho člověka vážím. Nejdřív jsem se o to ani nesnažila, ale pak to mé mysli nedalo a začalo hledat chyby. Teda... snažilo se : D. Snažilo, čím dál víc... ale... nenašlo... a k takovému závěru jsem nikdy nedošla a vím že nedojdu... V tom člověku, který snad ani není člověkem, ale nadělem, se dokonale prolínají ty nejlepší vlastnosti s jeho zevnějškem. Dokáže vám pořád opakovat, co pro něj znanáte, dokáže vám říct, že vám to sluší, dokáže vám říct, co k vám cítí, dokáže vás ve tmě a poslepu popsat s těmi nejkrásnějšími přirovnáními, jaké si kdy dokážete představit. Dokáže ze spaní mluvit zase jen o vás a dokáže vám při sexu pohladit záda a říct, že by tam přeci měly růst křídla... Na druhou stranu má ty nejkrásnější oči, které jsem kdy viděla. už jejich zbarvení vyvolává velký obdiv. Kolem zornic žlutá a na okrajích duhovky modrá a nesmíchaly se v zelenou. Pak také když se na mě podívá, mám dojem, jako by viděl skrz mě, jako by viděl až do mé duše, jako by viděl do mého srdce. O jeho ústech se mi popravdě zdává, Jsou tak hebké a dokáží tak zrychlit tep, jako nic jiného. Jejich tvar přímo vybízí k políbení. Polibek samotný potom je to nejvyšší ocenění. Jsou hebké jak samet. Je zvláštní, že když si snažíte rozpomenout, jaký ten polibek vlastně byl, nemůžete, protože se vám tak moc točí hlava, že si musíte dávat pozor, abyste neupadli a nebo abyste nevypadali jako třináctiletí puberťáci. Jeho nádherné vlasy šimrají na tváři, šimrají na krku, občas se připletou do polibku, ale nejkrásnější je, když je má rozcuchané a dívá se na mě jakoby zpod jejich clonou. To opravdu rychle zvedne krevní tlak. Naopak když je má stažené do culíku, vypadá jako jiný člověk, najednou tak decentní, tak upravený, tak elegantní. S popisem jeho těla se moc nezdržím, ale kdybyste cítili to vypracované břicho a ty úzké boky, také by vámi tak nehorázně otřásalo vzrušení. Jedna z věcí, které jsem jaksi zapomněla zmínit je jeho soudnost... ale v takové míře se nevyskytuje snad u nikoho. Je přehnaná... nevím, co přesně si o sobě myslí, ale mluví o sobě jako o skřetu. Nevím, jek mu mám dokázat, že to je hloupost. Na jednu stranu je strašně fajn, že chápe například to, že vypadá blbě, když má až příliš rozcuchané vlasy a podobně... ale je to opravdu přehnané a slyšívám to často v některých urážkách na vlastní osobu. Například za drobný vtípek se omlouvá a říká, že byl trapný i když nebyl a podobně... velmi nízké sebevědomí, to se opravdu jen tak nevidí

Miluji jej.


Krev?

28. dubna 2011 v 22:16 | ich |  Články o upírství
Mňamka!

Přes čtyři roky

5. dubna 2011 v 19:35 | ich |  Texty(mé kecy:)
Této stránce jsou více než čtyři roky. Podivná věta, že? Nicméně v tomto článku bych chtěla zmínit, jak moc si svého blogu vážím. A to proto, že se v něm poslední více než dva roky tak málo věnuji vám... ale rozebírám tu věci zcela osobní. Není to u blogů obvyklé, ale já sázím na trpělivost dnešního čtenáře netových stran, který uvidí dlouhý článek a řekne si: to je na dlouho, nebo po pár minutách: to mě nebaví.

Asi bych si měla připsat někam do záhlaví, že tohle je ryze soukromá záležitost...

A kdo dočetl až sem, toho mám ráda ;) (obrazně řečeno + pokus o vtip)