Leden 2011

Žalůdek pracuje podle srdce

23. ledna 2011 v 17:09 | ich |  Texty(mé kecy:)
Za oknem pozoruji spousty padajících vloček a jak se země barví do bílé barvy. Věděla jsem, že to přijde. Jen jsem nevěděla kdy... no... vlastně jsem si tím tak jistá nebyla, myslela jsem, že pokud to přijde, že to bude... opravdu něco, něco pro mě. Nemůžu spát, nemůžu jíst, klepou se mi ruce a kolena, pletou se mi nohy a musím pořád vzpomínat... Tak dlouho jsem ten zvláštní pocit nezažila, až mi přijde, že jsem promarnila část života, což myslím, že je jedna z věcí, co vás dokáže hodně zklamat...

Ve špičce nosu cítím zase sníh

22. ledna 2011 v 8:42 | ich |  Texty(mé kecy:)
Proč inspirace přichází hlavně v noci? Když je vše ztichlé jako před velkým nádechem nového dne, když všichni sbírají energii jako houby v lese, když nemáte po ruce tužku a papír, abyste ty krásné okamžiky mohli zachytit... a po slunce východu jen číst a vrtět hlavou. Napadají mě krásná slovní spojení, věty, které vyjadřují části mých myšlenek, ani nevím jak, vznikají z nich verše... proč si je jen ráno již nepamatuji?

Spánkový dluh

20. ledna 2011 v 19:29 | ich |  Texty(mé kecy:)
Jistě se vám někdy stalo, že jste dlouho nemohli usnout.

Troska typu pásmo

17. ledna 2011 v 18:57 | ich |  Texty(mé kecy:)
Tohle je jen taká blbost, kterou jsem vymyslela při své delikátní náladě...

(zkuste hledat metafory pouze tam, kde jsou)

Plesová sezóna

16. ledna 2011 v 12:23 | ich |  Texty(mé kecy:)
Tož je konec ledna a vrcholí plesová sezóna. Já osobně jsem byla jen na dvou, minulou sobotu na Ponožkovém bále a včera na závěrečném plese Dynamicu, kde jsem si se sestrou hrála na to, že je nám jen šestnáct :D Nicméně fotky nemám, sestra se bála brát foťák a já jsem toho stejně moc nenatancovala, hlavně včera ve dvou patnáctiminutách reprodukované hudby (disco??)

házím fotku z loňska :)
(z bílé prodloužené)
Bílá prodloužená

Je vše pomíjivé?

13. ledna 2011 v 19:13 | ich |  Texty(mé kecy:)
Tak mě tak napadlo... že od doby, kdy mi na vnitřní stranu čela vyplula ta příšerná a řekněme i osudná myšlenka "to se mi přece nemůže stát" nebo něco v tom smyslu, tak se mi přesně to "to" začalo dít... mám dojem, že věci, kterých si vážím, které jsou pro mě velice cenné, buď ztrácím, nebo mi je někdo bere... začalo to asi týden po téhle... teď bych to asi nazvala příčinou. Ukradli mi mobil... vím přesně kdy to bylo, přesně kdy to bylo... měla jsem v něm uložených asi 1500 fotek, které jsem si chtěla v nejbližší době přetáhnout do pc... měla jsem tam přes 2000 sms, které jsem... z vlastní touhy číst si je znovu a znovu nemazala... měla jsem tam paměťovou kartu od kamaráda, který teda v té době už nebyl můj kamarád, ale byl to přecejen dárek... a stál přes 2000Kč a nikdy nedělal problémy, měl hodně vymožeností... následovalo to událostí asi před dvouma měsícema, kdy jsem ztratila peněženku v učebně na masárně (univerzita v brně), kterou jsem měla asi od osmé třídy, ale nevím to jistě, měla jsem tam občanku, šalinkartu, dvoustovku a také všechny vztupenky z kin(jako starý, ale aspoň jsem věděla, na čem jsem byla). Prostě mám pocit, že přicházím o věci, které mám ráda... a o lidech nebudu mluvit... je to jako zkouška, kterou podstupuju... ale já nechci říct, že tou zkouškou projdu, že to zvládnu, že to ustojím, já žádnou takovou věc vůbec nechci, tak proč se mi to děje? Je to snad tou zvýšenou opatrností?? Rozhodně nesoucítím s Kynickou školou apatiků, stručně, kteří nedbali na okolí, k životu nic nepotřebovali a z toho se odvodilo slovo cynický, ale zpátky, prostě se starám o svoje věci a chci si je chránit, nesnáším, když mi je někdo bere, když si je bez dovolení pujčuje, spolužák řekl, že su fakt divná, že se o svoje věci moc starám a rodiče mi andávají, že se nestarám vůbec... tak jak to tedy je? Po večerech upadám polomrtvá, utahaná ze školy a učení zhruba kolem jedenácté večer... jak je možné že usínám poslední dva týdny kolem druhé? A to vám povím, vůbec to není sranda. Tři až čtyři hodiny ležet v posteli a být tak unavení, že nejste schopni ani usnout... ráno si zase připadám jako mrtvola poháněná větrem a deštěm... a pořád nezvládám, co bych nejspíš měla... kdybych to teď nezvládla, čeká mě trojí pětka. Vsadím se, že lidé, co to čtou a znají mě osobně, se momentálně potutelně usmívají, nebo si říkají jak to je skvělý, či jak jsem se chytla do vlastní pasti a to se ani nemuseli snažit... asi je mi jich líto... ubožáků... mimoto mě pokaždé když pomyslím na určité tři osoby opravdu bolí srdce a abych na to nemyslela tak si v duchu říkám "au, au, to bolí"... jsem zvědavá, kdy to řeknu nahlas...

J. S. Bach - Toccata a Fugua

10. ledna 2011 v 20:07 | ich |  Vážná hudba
Tahle skladba mě uchvátila, když jsem jako malá šla s trochu rozšířenou rodinou do kostela (když byl téměř prázný - až na mnichy) a teta si sedla za varhany a asi první tři minuty této písně zahrála.

(ve virtuálním podání, skoro jako terys)


Carl Orff - Carmina Burana

8. ledna 2011 v 16:05 | ich |  Vážná hudba
Vytvořila jsem novou rubriku a začnu ji zásobovat hudebními perlami, jako první tu máme záznam z koncertu, délka je něco přes hodinu, ale je to opravdu skvělá skladba s velkým nábojem, doporučuji si najít čas a nejen poslechnout, ale i shlédnout, sólista evidentně ví, o čem zpívá a náležitě to doplňuje grimasami.


Gotická okna - nákresy

6. ledna 2011 v 22:23 | ich |  Gothic
Zde vám pro představu házím pár oken :D

hlavně mi jde o tu stavbu, bude i článek s fotkami ;)

(myslím tímto článekem okna z období gotiky) 

Gotické okno