na Blog.cz

Zajímavý článek zde.

Pokud by se ho povedlo autorovi smazat, tak tu zase zanechávám pár řádků z článku - pro případné vyhledávání:

"Romská kriminalita se vymyká kontrole a pouliční násilí je na denním pořádku. Co více, média stojí na straně Romů a tento problém zcela ignorují. O to víc musíme sdílet své zkušenosti a poznatky my, obyčejní lidé, aby politici věděli, že nám romské útoky nejsou lhostejné!..."

Zítra bude největší nával... poslední dobou v Brně potkávám i ve večerních, i ve velmi brzkých ranních hodinách podivné masky. Že chtějí peníze poznávám podle kasiček a nepřirozených úsměvů. Co to je vlastně za den? Každá škola určí jený den... prý má být "bláznivý". To byla jediná definice, kterou mi dokázalo říct víc lidí. Co znamená "bláznivý"? Znamená to, že máme vysypat peníze někomu, kdo za ně večer půjde chlastat? Proč raději nejít na brigádu a nevydělat si je? Asi mi odpovíte, že jste přece loni a předloni a taky předpředloni solili vy... aha... to je právě ono, nechcete přerušit řetězec, protože byste zrovna vy byli znevýhodněni. To, že vybírají vstupné na školu... to je konec... to, že si za to můžete něco koupit... to už je lepší, ale to, ajk chodí po městě a dělají bugr, vybírají jen proto, abyste mohli projít, nebo aby vás nechali na pokoji... tak kde to jsme???

Tož upírci, vlkodlačíci, zombíčci, prostě všichni drahouškové!

Chtěla bych uspořádat takovou menší akcičku. Poslední dobou hrála kometa v Brně. Brňáci jistě ví, o čem mluvím. Bitky, narvané náměstí, šaliny, fanatizovaně kráčící davy... Přehání to. Hafo. V šalině si už nemůžete povídat s kamarády, protože se najdou neslušní cestující. Mají jakési dresy, všichni vypadají stejně, většina ještě má vyholené hlavy. Kolikrát řvou nějaký slova, který nedávají smysl, bez hlubšího významu - jeden zakřičí "kometá" a zbytek šaliny "Brno" a pak... prej "tak to jste všihni komeťáci, tak si zatleskejte". To si jako mají tleskat za to, že umí křičet? Hele, to umí každej pi*us. Už když se dítě narodí, umí křičet. Hm. Nepamatuju si na nikoho, kdo by třeba nebyl postižený, aby jen tak křičel v šalině. Jenom ti lidi se mohou tak chovat, je to oprávněné. Prostě nemám ráda nikoho, kdo se nechová slušně. Když to neumí, ať vypadne, nemá ve solečnosti lidí, kteří to umí a dělají, co dělat. A platilo to tak vždycky.

Prostě mě jen tak napadlo, že bychm udělali takovej menší sjezd a pár hodin jezdili brněnskýma šalinama... křičeli to co se nám zrovna zlíbí, mlátili třeba vlasama, obtěžovali lidi... a pak se hájili tím, že děláme přece jen to, co dělají ti zas*aní komeťáci. Uvidíme, kdo s koho. Uvidíme...

Tož k maturitě mám znát u jednoho autora obsah jeho jednoho díla. Jej. K maturitě z hudebky, samozřejmě.

Áááááááaaaa...

Cože??? Nemohu uvěřit svým očím... Dočtěte do konce ten článek...

Ten konec mě mile překvapil. Ale ta fakta... to snad není možné...

Ano: "Vždyť přece když se někam chci přestěhovat, tak si vyberu zemi, která je mi blízká a která neuráží mé cítění. A když už, tak prostě respektuji zvyky a kulturu dané krajiny. Podotýkám, že mi nejde o žádné zabíjení ani vystěhování muslimů. Jde mi čistě o pokojné žití a o zachování evropské kultury. Jenže něco takového není možné bez respektu a sebereflexe i druhé strany."

Ano! Má pravdu! Má pravdu!

Mám napsat seznam věcí, co MĚ uráží??? Páni, toho by bylo. Mohla bych schválně vyjmenovat všechno. A co by se stalo?? Nic... proč by se vzrušovali... vlastně... Ano! Stalo by se! A hafo věcí! Obvinění z rasizmu minimálně! Kua! Co to je?? Jsme fakt v blázinci, který řídí naši bývalí klienti...

Rasismus... všichni tam nahoře se bojí toho označení jako ve středověku označení "čarodějnice"!

Tak raději Čecha odsoudí za vraždu dvacet let, za stahování hudby doživotí... a když už su u toho, tak abych nešířila nějaké spekulace (tohle opravdu vím), roma za (úmyslnou) vraždu dva roky v podmínce...

KDE TO JSME???

(tuším komentáře typu: sama seš rasistka, neotravuj nám život, jsme rovnoprávní, člověk nemůže za to, jak vypadá, jsem kosmopolita, buď taky, seš egoistka, náhodou je fajn, že si řeknou, co jim vadí...)

(mám miliardu odpovědí, ale vy byste ten článek nečetli celý, jak by byl dlouhý!!! Diskusi si klidně začněte, pokusím se nezasahovat)

Kolik z nás má více taváří? Aneb otázka, na kterou každý odpovídá popisováním svých sociálních rolí.

Ale kvůli tomuto tu není tento článek :D

Všiměte si všech detailů :)

Tož budeme mít nový přírůstek : )

Nemám ráda místa bez telefoního signálu. Při tét větě si určitě říkáte, jaký jsem maniak a závislák na tomto malém přístroji... ale není to pravda.

Bohužel můžu dát jen odkaz, ale je to nádherné : )

Ten název jsem tomuhle článku dala ještě před tím, než jsem si přečetla milý komentář od Šárky, Oroniel - mé lesní víly. Má pravdu. Nějaký systém SB... vždyť jde o to, že se máme rády my dvě, dvě osoby, ne dvě internetové stránky...

No a ta původní věc, proč to píšu je, že jsem promazala rubriku "Deníček". Smazala jsem kraviny a myslím, že jsem nechala to, co je úplně zbytečné a neškodné... ale co je nejdůležitější... je to pravdivé a stále se na to mohu odkázat. Teda myslím, že jsem udělala dost zbytečné práce. Proč to nesmazat všechno? Neee. Jsou to pro mě poklady. Abych věděla, kdy jsem se musela co konkrétně učit do dějáku, kdy nám odpadla bižule, nebo co jsem dostala z chemie... to se dneska už tak nevidí...

A cítím se volná, jako bych zahodila poslední zbytky velkého kamenu.

Tak. Před chviličkou jsem se rozhodla. Přečetla jsem si... kousek z této rubriky... pár článků. Ehm... nechápu se... jako bych měla v ruce magnet a ten přitahoval tu žiletku, co mám ve stole. To přece není možné... Ale, co s tím mám udělat?

Mno... tak jsem se před chvilkou rozhodla, že přecejen mezi těmi články jsou i takové malinkaté pokládky, které se rok od roku budou zvětšovat... ale ještě to chvíli potrvá. Tak abych mohla z těch drahokamů vyházet to, co tam nepatří... tak to prostě promažu. Nechám to, co je vhodné, co dávno neplatí (a neplatilo) mažu...

jéj... no co k tomu dodat...

No jéj, už jsem sem douho nic pořádného nedala... a asi ještě nedám. Jen mě překvapuje, že vidím, jak mi pomalinku roste návštěvnost. Asi doufáte, že jsem už konečně pořádně umřela a hlídáte, kdy sem - a hlavně kdo - zveřejní mé parte. No, teď váz zklamu. Tak třeba zítra...

Co jiného zbývá. Veškerý boj a revolta mě přešly, už dávno. Nechce se mi nic. Jaký to má smysl. Když se snažím vyrábět dárky, nemůže to dopadnout dobře. Třes v prstech nepřestává. Už to bude týden v kuse. Naušnice, tkeré vyrábím mi trvaly snad hodinu, jindy to bylo za daleko kratší dobu. Spravovala jsem si sukni. Než jsem zašila jednu díru, trvalo mi to hodinu a další díra byla na další půl hodiny. O tom, že jsem kvůůli nepozornosti musela dvakrát párat ani nemluvě. Mám pocit, že mi nikdo nerozumí. 6e nikdo do mě nevidí. POslední půlrok mám snad jediné přání. Nikdo nechápe jeho závažnost. Nikdo mě nedokáže pochopit, vcítění se je nade všech síly. Tedy kromě toho, abychom neměli s přítelem žádná nedorozumění je to přání tak prosté a tak jednoduché... a přesto tak nákladné a nejen na peníze.

Jej to je děs. Na co to vlasně je? Energii čerpáme ze spánku a minerály z vody (z pití). Na co tedy jídlo? Navíc, když enní chuť, když z toho nemáte ten požitek, který popisují ostatní. Když víte, že byste měli jíst zdravě, ale když se podíváte do ledničky, neebo do spíže, najdete tyto prostory přecpané zbytečnostmi. Hlavně těmi nezdravými. Nebo takovými věcmi, které dohromady nedávají nic. Nemám dar, že bych uměla ty zbytky nějak smíchat a něco z toho "vyrobit". Ani by se mi nechtělo. K čemu to je... nemám na nic chuť... žaludek mi přestal kručet až dnes. ALe už je zticha. Sice je jako kámen, ale nemusím se o něj starat. Co dál? Nebaví mě to tu. Nikdy mě to tu nebavilo, ale neměla jsem nic proti. Teď se ve mě kumuluje odpor a můžuz jen čekat, kdy vybouchnu. Je to tu škaredé. Nechutné. Odporné... chtěla bych pryč... někam daleko... někam, kde vládne harmonie a vyváženost. Deset let jsem to sloveso - chtít - nepoužívala. Protože jsem věděla, že by ho nikdo nerespektoval. Nesnažil se mi pomoci. Vždy jsem pomáhala ostatním v dosažení jejich cílů. A když jsem to slovo začřala také používat v jeho plném významu, nikdo si toho ani nevšiml, nikdo se nad tím nepozastavil, nikdo by to stejně nepochopil. A tak jsem zase sama s tebou, má stránko internetového papíru, s vámi, mé písmenka bezmoci a "příšerného" utrpení - které nikdo nemůže pochopit, protože na světe se ani nemůže najít někdo v takové pozici, v jaké jsem já. Mít tak zdevastovaný pokoj sám sebou. Mít tak zdevastovanou osobnost, pouze vlastní existencí. Nemít esenci. Mít pouze jakousi ideální budoucnost. Která se každým dnem více a více odvrací tváří pryč, v dálce za horami. Nemůže to nikdo pochopit, protože všichni mají větší problémy, než mám já. Někdo se mermomocí snaží najít svého ideálního partnera, někdo se snaží dostat se k co největšímu bohatství, je tu také hrstka těch, co prahnou po poznání. Mají své problémy, které se toho týmkají a jsou závažnější. Já žádné problémy vlastně nemám. Jsem sama zavřená ve své kukle a musím myslet na to, jak za pár měsíců někdo vezme otvírák na konzervy a půjde se mě zeptat na pár věcí. A já mu nebudu rozumět. Angličtinu ze srdce nenávidím. A je mi to jedno. Je mi všechno jedno. Není to takový ten fatalismus - ono to nějak dopadne. Nemůže to dopadnout, vždycky to půjde dál. Bez konce. Jedna strast za druhou. Zase nějak postrádám tu sílu, která by mi dodala odvahu se aspoň jedním prstem mých třesoucích se dlaní vzepřít. Dál budu bez pohnutí ležet na starém, proleželém lůžku, dál se budu zaobírat myšlenkami, které mě ničí a které jsou navíc mé vlastní. Asi nemám daleko ke schizofrenii. Už teď všude slyším, že nemůžu zvládnout maturitu. Pitomou maturitu. K čemu to? Kdybych si mohla vybrat mezi nenáviděnou fizikou a angličtinou, která je prostě to nejhorší, co mě v životě mkohlo potkat, neváhala bych a zvolila bych si fyziku. I když to je převážně o vzorečcích, nějak se to pochopit dá. Klidně, klidně bych se našprtala celé ty čtyři roky. Na angličtinu tedy seru a vidím to na druhý termín. A kdyby mě někdo přivedl k chuti se něco do toho naučit, tak to by byl zázrak. Ne takový, jako když Ježíš Kristus dokázal léčit lidi. Ne. To by se nedalo srovnávat ani s tím, že vstal z mrtvých. A prč? Protože je to prostě nemůžné. A stejně, kdo dočetl až sem, jakože počítám max s dvouma lidma, tak vy stejně víte, že si nevymýšlím.

Tohle je skvělé vystoupení papouška v soutěži : )

http://www.aumojekoule.eu/videa/nejnovejsi/detail/7219/